Pokud uvažujete o prodeji své firmy, je důležité vědět, že kupující provedou tzv. due diligence.
To je obvyklý výraz pro důkladnou prověrka/hloubkovou kontrolu společnosti před samotnou transakcí.
Kupující získá tímto způsobem podrobný obraz o majetku, dluzích, obchodních partnerech a právních poměrech společnosti.
Tyto informace jsou pro kupujícího zásadní: Na jejich základě totiž může posoudit rizikovost transakce, odhadnout hodnotu firmy a vyjednávat o kupní ceně.
Před provedením due diligence je důležité správně nastavit rozsah této prověrky. A také její načasování.
Informace o našich maržích, nákupních cenách, dodavatelích či zákaznících nechceme zveřejňovat každému, kdo do firmy nakoukne s tím, že „by ji chtěl koupit“. Stejně tak ale platí, že když je vážnému zájemce nesdělíme, vážnost jeho zájmu ochladne. Bude mít totiž strach, že kupuje zajíce v pytli.
Ideálním stavem je situace, kdy si zájemce/kupujcí sám rozhodne, které informace jsou pro něj podstatné a tomu přizpůsobit rozsah due diligence. Realisticky totiž nemůže totiž vyžadovat absolutně všechny dokumenty a informace, které se týkají podnikání společnosti. Takový postup by byl neobvyklý a zbytečně zvýšil náklady na obou stranách.
Rozsah due diligence se tedy bude vždy lišit v závislosti na povaze společnosti a oblasti podnikání. Kupující by se měl zaměřit na oblasti, které jsou relevantní pro samotné podnikání firmy. Například při koupi firmy, která pronajímá skladové prostory, by měl kupující prověřit samotné nemovitosti, nájemní smlouvy a pojistné smlouvy na pronajímaných objektech. Pokud by kupující chtěl koupit IT společnost, měl by se zaměřit na licenční smlouvy a autorské právo v pracovních smlouvách.
Pro úspěšnou realizaci transakce je tedy nutné, aby byl správně nastaven rozsah due diligence a aby byly tatot kontrola obsahovala v rozumné míře všechny podstatné podklady. Pro kupujícího je důležité získat potřebné informace, aby mohl informovaně posoudit, zda je pro něj transakce proveditelná a ekonomicky smysluplná.
Majitel firmy, který chce svou firmu prodat, se musí s nakouknutím pod pokličku své firmy smířit… jinak ji neprodá. Ale může informace dávkovat podle toho, s kým jedná a v jaké fázi obchodního jednání se nacházejí.
Na začátku (všem zájemcům) zveřejňujeme pouze veřejně přístupné informace, které jsou stejně viditelné v Obchodním rejstříku. V dalších fázích jednání pak můžeme své karty více odhalovat.
Při prodeji firmy chceme dosáhnout stavu, kdy za firmu nejen dostaneme maximální cenu… ale celé jednání a transakce je současně plynulá a hladká.
Přípravou na očekávanou due dilligence toho dosáhneme… a můžeme se do toho pustit už dnes.
Pavel Řehulka