Řadoví zaměstnanci firem často říkají, že „šéf nic nedělá, všechno musí dělat oni“… a v ideální firmě by to tak být mělo.
Šéf je tu od toho, aby firmu řídil, nikoliv od toho, aby stál u strojů, vyměňoval žárovky nebo zametal dvůr.
Má to ale i stinnou stránku: Pokud totiž „řídí“ firmu šéf (majitel) sám a všichni musí jen poslouchat, připravuje se tím o podstatnou částku, pokud se někdy rozhodne firmu prodat.
Proč?
Většina majitelů firem se snaží udržet nad svou firmou kontrolu. Majitelé často vidí svoji firmu jako své dítě. A proto mívají tendenci přebírat veškerá rozhodnutí. Jamile ale dojde na prodej firmy a potenciální investor se zeptá, jak bude firma fungovat poté, co šéf firmu opustí, uvidí problémy: Jestliže dosud rozhodoval jen ten, kdo firmu opustí, po jeho odchodu tato dovednost z firmy zmizí… a její hodnota se tak propadne.
Pokud všechna rozhodnutí závisela doteď na jediné osobě a ta odchází, povede to k chaosu a nejistotě. A co na to klienti a dodavatelé, kteří doteď věděli, že o všem rozhoduje pan X?
Investoři mají mnohem raději firmy, ve kterých jsou pro rozhodování zavedeny systémy a procesy. Účetní ví, do jaké částky může rozhodovat o sporných případech. Prodejci vědí, jak velké slevy mohou poskytovat bez konzultace s majitelem. Marketéři mají nastavenu maximální cenu za získání objednávky a v tomto rámci se mohou sami rozhodovat. Personalistka ví, jaké má finanční mantinely pro nábor nových pracovníků. Atd.
Co může tedy majitel firmy, samovládce, udělat proto, aby maximalizoval hodnotu své firmy?
- Delegovat pravomoci: Co z toho, o čem dnes rozhodujete vy, mohou na denní bázi rozhodovat schopní a důvěryhodní manažeři?
- Vytvořit procesy a postupy: O čem to dnes vlastně rozhodujete? Čím se při tomto rozhodování řídíte? Můžete své úvahy, váhy a posuzování nějak popsat a vysvětlit jinému? Sepsat? Může pak podle těchto pravidel rozhodovat někdo jiný? Můžeme totéž udělat pro každé pracovní místo, na kterém se něco podstatného rozhoduje?
- Definovat role a odpovědnosti: Každý z pracovníků má mít ve firmě jasnou roli a odpovědnost. Každý má vědět, co od něj majitel očekává (jaký výsledek). A současně má i vědět, jaké jsou jeho pravomoci. Jen pak se zbaví nejistoty, že dostane za jakékoliv rozhodnutí sodu. Bude totiž vědět, že své rozhodnutí kdykoliv ustojí a obhájí: Pohybuje v rámci svých mantinelů, má na rozhodnutí právo a rozhoduje tak, aby dosáhl určený výsledek.
- Rozvíjet a vzdělávat pracovníky: Obavy z rozhodování na nižších úrovních mnohdy pramení z neznalosti a nejistoty. Tréninkem a vzděláváním tito lidé získávají znalosti, potom dovednosti a nakonec i sebedůvěru při rozhodování.
- Využívat vhodné technologie: Pokud se k předávání informací a rozhodování musíme scházet, stojí to čas a tedy peníze. Bleskové porady mohou probíhat videohovorem po telefonu. Téma můžeme probrat v nástrojích pro skupinovou komunikaci (od jednoduché skupiny na WhatsAppu až po např. profesionální Slack). Informace o zákaznících mají být v CRM systému. Prodejní výsledky může automaticky ukazovat náhledové pole na obrazovce do účetního systému.
Způsob řízení firmy má zásadní dopad na její hodnotu: Ředitelské one-man show je sice fajn pro ego, ale horší pro peněženku. Ideální firma na prodej není na svém majiteli nijak závislá, může trvale fungovat i bez něj… a právě za takto řízené firmy platí investoři maximum.
Pavel Řehulka